Davida fotím často, většinou je to ale přímo pro potřeby Valner studia. Když přijde příležitost, fotit ho pro média, snažím se na něj i na prostory, které jsou pro mě vlastně trochu okoukané téměř každodenní přítomností, nahlížet trošku jinak.
Vloni jsem měla dvě příležitosti si to vyzkoušet. Valner studio oslovily dva lifestyle časopisy - Davida, aby poskytl rozhovor a mě, abych dodala zajímavé fotografie. Petra Šimůnková z Espritu psala o tvorbě nových návrhů a o tom, jak vznikají velké objekty, které jsme jeli prezentovat do italské Neapole. Fotila jsem přímo ve sklárně, kde při plném provozu skláři vytvářeli jednotlivé komponenty pro skleněné stoly.
Ale práce designéra se z větší části odehrává jinde. Vše je potřeba nakreslit, naplánovat, vymyslet, zařídit. A pro tuto část práce máme naše studio v Olomouci. O tom se rozhodl napsat Martin Váša pro Cosmopolitan.
Oba prostory moc dobře znám a mnohokrát jsem je fotila. Při své práci hodně spoléhám na moment překvapení z nového místa, o přirozený zájem o procesy, které tam probíhají, o zaujetí ať už náhodnými zátišími, zajímavým světlem, nebo kouzlem osobnosti daného člověka.
Fotit člověka, kterého znám, v prostředí, které je součástí mé rutinní každodennosti, byla výzva. Musela jsem zahnat všechny vzpomínky, vypnout svá očekávání a nastavit se na improvizaci. Hodně mi v takových situacích funguje, když si vezmu jiné vybavení než obvykle, něco jakoby “zapomenu”, což mě donutí poradit si jiným způsobem.
Při focení v ateliéru jsem si například vzala světlo bez softboxu a zkusila ho částečně zbarvit do růžova pomocí plastové složky na papíry.
Člověk se praxí učí a je při práci sebejistější a klidnější, ale odvrácená strana je podle mě jistá ztráta schopnosti experimentovat a improvizovat. Co děláte vy, když chcete narušit zažité pořádky při své tvorbě? Napište mi.
JAKO BONUS PŘIDÁVÁM FOTKY, KTERÉ SE DO VÝBĚRU NEDOSTALY. TA TŘÍGENERAČNÍ JE MOJE OBLÍBENÁ:)
コメント